Obrad Obce kresťanov

24.06.2017

V ranných hodinách začne Obrad posvätenia človeka, celebrovať bude farárka Obce kresťanov v Prahe Stanislava Veselková.

Po ňom bude nasledovať krátky program pre deti v školskom veku.

Obec křesťanů (též Hnutí za náboženskou obnovu) je malá náboženská společnost, vyznačující se poměrně velkým důrazem na liturgický život, na druhou stranu ovšem rovněž názorovou otevřeností.
Obec křesťanů směřuje svým působením k obnovování křesťanského života. Ve svých sborech shromažďuje lidi, kteří se chtějí stát křesťany způsobem přiměřeným současné době.
Středem jejího náboženského života je obnovená bohoslužba: Obřad posvěcení člověka. Svoje učení čerpá ze světového názoru, který vidí v činu Kristově rozhodnou událost v dějinách lidstva. Obec křesťanů byla založena na podzim roku 1922 ve Švýcarsku. Jejími zakladateli bylo čtyřicet pět osobností náboženského a kulturního života pod vedením evangelického kazatele a teologa Friedricha Rittelmeyera. Ti dali podnět ke vzniku prvních sborů Obce křesťanů nejprve na území Německa. V roce 1925 začala Obec křesťanů působit ve Švýcarsku a v Československu a pak postupně v dalších evropských zemích. Po nástupu nacismu byla v Německu a jím obsazených oblastech zakázána a pronásledována, avšak po skončení války byla obnovena činnost většiny sborů a Obec křesťanů se začala šířit i do zámoří.
V Československu byla Obec křesťanů opět zakázána komunistickým režimem v roce 1951, avšak pracovala dál v podzemí. Po krátkém pokusu obnovit veřejnou práci v době Pražského jara byla v roce 1971 zakázána potřetí. Od roku 1990 rozvíjí svou činnost znovu veřejně na bázi občanského sdružení Obec křesťanů - hnutí za náboženskou obnovu.
Náboženské sbory Obce křesťanů působí v současnosti v České republice, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Nizozemí, Belgii, Francii, Itálii, Dánsku, Švédsku, Norsku, Finsku, Estonsku, Rusku, Ukrajině, Rumunsku, Gruzii, Spojených státech amerických, Kanadě, Japonsku, Jihoafrické republice, Namíbii, Brazílii, Argentině, Peru, Kolumbii, Austrálii a Novém Zélandě. Právní podoba Obce křesťanů v jednotlivých zemích se liší podle místně platných zákonů; ve většině zemí má nejvyšší možnou úroveň církevní registrace (tedy tentýž právní status jako např. Církev římskokatolická).
Náboženský život
Každý člověk má svůj osobní náboženský život, svou osobní duchovní praxi. Obec křesťanů se snaží být místem, kde se mohou nábožensky žijící lidé setkávat a společně prohlubovat své duchovní usilování. Páteří této činnosti jsou náboženské obřady. Jejich smyslem je přibližovat božskou skutečnost věřícímu, podněcovat jeho náboženský život a tím posilovat jeho osobní úsilí o sebeproměnu a morální postoj v praktickém životě.
Obřady jsou pramenem společného náboženského prožitku, na jehož základě se utváří místní náboženské společenství, sbor. Konají se podle celosvětově jednotného ritu a tvoří tak hlavní pojítko mezi všemi sbory Obce křesťanů, nezávislé na místních odlišnostech nebo na rozdílech v názorech a postojích jednotlivých členů.
Význačné místo mezi všemi obřady zaujímá sedm svátostí (křest, biřmování, zpověď, svaté přijímání, poslední pomazání, kněžské svěcení a svátost manželství), jejichž posláním je posilovat člověka ve specifických životních situacích. Svátosti ovšem nepůsobí samy o sobě, nýbrž vyžadují účast vůle a vědomí člověka. Jak přijímání svátostí, tak účast na dalších obřadech (pohřeb, bohoslužba pro děti aj.) je přenechána svobodnému rozhodnutí; Obec křesťanů v tomto ohledu nestanovuje svým věřícím žádnou povinnost. Náboženské obřady mohou pomáhat člověku v osobním přibližování k Bohu, ale nejsou jeho nutnou podmínkou.
Ze základního postoje náboženské svobody plyne, že přijetí svátosti nebo účast na činnosti sboru nečiní člověka členem Obce křesťanů, ale že k členství se musí věřící rozhodnout nezávisle, na základě vědomého zvážení svého vztahu k Obci křesťanů a její práci. Z téhož postoje vyplývá, že Obec křesťanů nejen uznává křest vykonaný v jiných křesťanských církvích a společenstvích, ale že i pokřtěný a nepokřtěný člověk jsou si v Obci křesťanů rovni. Členství v Obci křesťanů se proto nevylučuje s členstvím v jiných náboženských organizacích a života Obce křesťanů se může účastnit každý bez ohledu na své přesvědčení, vyznání a církevní příslušnost.

Obec křesťanů se snaží vést své věřící k duchovní samostatnosti, tedy k tomu, aby dokázali sami poznávat pravdu a podle ní pak utvářet své konání. Veškeré učení slouží k tomu, aby člověk dokázal lépe chápat své vlastní náboženské zážitky, aby si uvědomil svůj podíl na Božím duchu, aby se sám stal součástí Boží pravdy a Božího působení. Učení se tak jednou má samo učinit zbytečným. Vycházejíc z tohoto postoje, nemá Obec křesťanů žádnou povinnou či pevně stanovenou věrouku ani věroučnou autoritu. Platí svoboda vyznání a učení, každý vyjádřený názor je podložen osobností a odpovědností svého nositele.
Obec křesťanů vychází ve svém životě i učení z Ježíše Krista, jehož chápe jako svého pána a vůdce na cestě k božskému Otci, a z působení svatého Ducha, který otvírá každému člověku přístup k pravdě a dává sílu k jejímu uskutečnění. Křesťanská svatá písma a dosavadní křesťanskou tradici bere jako stěžejní podněty ke své práci, ale nečiní je dogmatem. Svým náboženským životem se snaží křesťanství obohacovat a dále rozvíjet. Proto si váží i každého dalšího úsilí o poznání duchovní skutečnosti a z něj plynoucí proměnu člověka. Sebe samu vidí jako jednu z možných cest člověka k Bohu, která se neuzavírá před jinými. Kdo přichází do Obce křesťanů, nemusí odkládat své osobní přesvědčení, a naopak každý člen Obce křesťanů se může svobodně rozhodnout, z jakých pramenů bude čerpat vnitřní posilu a poučení.
Významnou roli při vzniku Obce křesťanů hrála antroposofie Rudolfa Steinera, která podnítila teologii Obce křesťanů zejména úsilím o samostatné poznávání ducha a důrazem na sebevýchovu člověka. Obec křesťanů vznikla z velké části na půdě antroposofického hnutí a byla s ním vždy spjata; pro mnoho členů Obce křesťanů je proto antroposofie nejvýznamnějším světonázorovým pramenem. Není však věroukou Obce křesťanů, nýbrž vztah k ní se odvíjí od rozhodnutí jednotlivého člověka právě tak, jako vztah k jakémukoli jinému učení nebo názoru.
Struktura
Základními jednotkami Obce křesťanů jsou místní sbory věřících, kteří se scházejí ke společnému slavení obřadů. Sbory jsou vázány společným ritem, ale jinak samostatně spravují své organizační a hospodářské záležitosti. Sbory logicky spjatých území (např. jednoho státu) se sdružují do oblastí, které zajišťují organizační úkoly většího rozsahu, vytvářejí právní struktury zastupující Obec křesťanů vůči státu a pod. Na celosvětové úrovni vytvářejí zástupci jednotlivých oblastí orgány, jejichž úkolem je koordinace práce Obce křesťanů po celém světě. Sbory se podle vzájemně dohodnutých pravidel podílejí na financování činnosti oblastí i světového celku. Těmto vyšším celkům ovšem podléhají jen ve správních a hospodářských záležitostech překračujících rámec jednotlivého sboru.
Zatímco správní a hospodářská struktura Obce křesťanů je budována zdola, demokraticky, je kněžstvo Obce křesťanů organizováno shora, hierarchicky. Kněz v jednotlivém sboru je na své působiště vysílán kněžstvem; nad věřícími však nemá žádnou pravomoc na poli věrouky nebo vedení života, nýbrž jeho zvláštní pravomoc spočívá v celosvětově ujednoceném vykonávání náboženských obřadů. Jako kněz v jednotlivém sboru dbá na formu a kontinuitu liturgického života sboru, tak je za každou oblast odpovědný jeden duchovní správce a za světový celek Obce křesťanů vyšší správci v čele s nejvyšším správcem. Tato vnitřní hierarchie kněžstva se tak nevztahuje na věroučný či mravní dohled, nýbrž zajišťuje jednotu ritu a kontinuitu jeho vykonávání.